Masopust 2010.

 

MASOPUST

14. února se uskutečnil v Přečíně tradiční průvod maškar. Je hezké sledovat, jak se rok od roku počet rozličně namaskovaných postaviček rozrůstá. Ani letos nechyběl sníh, který je nezbytnou pomůckou pro některé figury, válející nešťastníky z řad civilistů v závějích. Nešťastníkům, kteří byli obdařeni touto „pozorností“, však budiž útěchou, že vzhledem k extrémnímu náledí se hromady sněhu a závějí staly jistě nejedné zlomyslné maškaře nechtěným útočištěm. Všechny maškary bez rozdílu byly ovšem vesele přijaty, jak v Chalupách, tak v Přečíně a rozdávaly smích i dobrou náladu, za což byly odměňovány pokrmy a nápoji tradičními i netradičními.

V úterý před Popeleční středou se jako obvykle sešly ve Vacovském sále nejrůznější národnosti, nadpřirozené či pohádkové bytosti (čerti, kouzelník, černoši, Egypťanka, Arabové, vodník, strašidlo, hrdinové z Mrazíka, šašci, mušketýři, vězeň, černá paní a v neposlední řadě vítězná odvážná školačka), zvířata (letos především z řad nelétavého ptactva), 1 rostlina a předměty (hvězdy, mouka, peřina…). Díky za tuto rozkvétající tradici, kdy se nekladou meze zábavě ani fantazii, kdy se mohou sejít lidé unavení dlouhou a krutou zimou, aby načerpali optimismus, dobrou náladu a mohli se těšit na brzké jaro. Poděkování patří také skvělé obsluze, která se o všechny krasavce i obludy pečlivě starala.

Na závěr se podívejme, co o masopustu na Šumavě píše Vlastimil Vondruška, autor knihy Život staré Šumavy:

„Nesporně nejrozvernější zimní zábavou byl masopust, po němž následovalo dlouhé postní období, trvající až do velikonoc. Součástí masopustu byl průvod maškar, chodíval o masopustním pondělí nebo úterý. Měl své typické postavy – medvědáře s medvědem, koně (klibnu), kolomazníka, Žida, roztodivné fantaskní figury a také „čuchnu“, který prolézal domy a vytahoval pečivo, šunku, jitrnice i vejce, které prý vyčuchal. Průvod masek obcházel jednotlivé usedlosti, kde maškary přednášely žertovné verše, v minulosti snad hrály i jednoduchá představení; za to dostávaly výslužku a bývaly i pohoštěny. Nakonec se všichni sešli v hospodě, kde průvod končil taneční zábavou a veselicí…“

VONDRUŠKA, Vlastimil. Život staré Šumavy. 1. vyd. Vimperk : Stráž, 1989. 248 s.

Ano, v dnešní době se zejména časově masopustní veselí poněkud posunulo, ale řekněte sami – liší se významně současné oslavy masopustu od těch původních, vyvíjejících se po staletí?

Markéta Kalinová Přečín